Vývoj ústavní stížnosti na „bezdávkové zóny“ pokračuje tím, že Ústavní soud žádá příslušné úřady a orgány o vyjádření a stanoviska. Ve prospěch naší stížnosti se vyjádřila například ombudsmanka Anna Šabatová nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, které zmiňuje nepřípustný diskriminační dopad ustanovení a zásah do ústavou garantovaných práv.
Naopak negativně se vyjádřilo Ministerstvo pro místní rozvoj, které je s „bezdávkovými zónami“ jako nástrojem pro obce spokojeno. Krajský soud v Praze i po prostudování stanovisek ombudsmanky a obou ministerstev na svém návrhu stále trvá a ztotožňuje se se stanoviskem veřejné ochránkyně práv, která stejně jako skupina senátorů hovoří o neústavnosti napadených ustanovení.
Krajský soud v Ostravě, jenž měl rozhodnout o Bohumínském opatření obecné povahy, kterým město Bohumím vytvořilo „bezdávkovou zónu“ na svém území, rozhodl, že řízení přeruší, dokud nerozhodne Ústavní soud o senátorském návrhu. Věřím, že ústavní soud brzy rozhodne a konečně získáme jistotu ohledně ústavnosti či neústavnosti vyhlašování bezdoplatkových zón. Na rozhodnutí jistě čeká mnoho obcí.
V srpnu proběhla také schůzka na Generálním ředitelství Úřadu práce. Vedení GŘ ÚP přirozeně chce co nejméně změn vzhledem k náročnosti přeškolování pracovníků, ale zároveň souhlasí s tím, že současný systém výplat dávek je dost složitý. Pokud by se změny přijmout měly, mělo by jít o změny systémové.
Jsem iniciátorkou ústavní stížnosti, jsem ale také zastupitelkou městské části Praha 10. Z bezprostřední zkušenosti tedy vím, jak je pro obec složité regulovat substandardní formy bydlení, tedy zejména ubytovny, a navázaný obchod s chudobou. Chybí zákon o sociálním bydlení a místo toho, aby vládnoucí politici kvalitní zákon o sociálním bydlení projednali s klíčovými stranami a v brzké době schválili, dochází stále ke změnám, které se dostupného bydlení týkají, ale nepřináší změny systémové a trvalé.
Poslankyně Olga Richterová, se kterou spolupracuji, absolvovala v srpnu schůzku s ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou. K situaci říká:
„Dlouhodobým řešením není pouhé napsání zákona o sociálním bydlení – navíc po nedávném prohlášení A. Babiše patrně odkládaného – a široká podpora dostupnosti bydlení obecně. Je to i hledání cest k tomu, jak do této problematiky přivést větší množství odborných pracovníků, kteří jsou v přímém kontaktu s lidmi v potížích a podporují je v udržení bydlení i v často obtížném návratu do práce.“
Novelizací zákonů jsou měněny podmínky výplaty dávek pomoci v hmotné nouzi, v tomto případě doplatku na bydlení. Dříve bylo potřeba, aby obec dala k výplatě doplatku na ubytovnu svůj souhlas, obec tedy měla právo jisté regulace. Novelizací zákona v roce 2017 byla tato potřeba souhlasu obce zrušena a naopak byla představena možnost opatřením obecné povahy vyhlásit tzv. „bezdoplatkovou zónu“, tedy území, kde doplatky plošně nebudou vypláceny vůbec. Místo kvalitního a účinného nástroje pro obce byl schválen tento, dle mého názoru, neústavní bič, který nebere ohled na skutečnou situaci lidí.
Pokud napadená ustanovení zákona Ústavní soud nakonec zruší, zbyde obcím už jen to, že se mohou k žádosti o výplatu doplatku vyjádřit. Nadále bude platit, že pobočka Úřadu práce v rámci posuzování, zda doplatek na bydlení žadateli poskytne, požádá obecní úřad o údaje potřebné k vyhodnocení podmínek, které zná úřad ze své úřední činnosti. Zkrátka se zeptá, zda situace člověka, který o doplatek žádá, je skutečně taková, jak uvádí. Pokud dávku přizná, dá Úřad práce obci podnět k zahájení sociální práce za účelem řešení bytové situace této osoby. To sice vypadá pěkně napsané, ale v realitě se jedná spíše o bezzubé vyjádření na papíře, nikoli o efektivní nástroj obce, jak bojovat s obchodem s chudobou.
Ptáte se, jaké je možné řešení?
- státní správa musí konat – pokud lidé bydlí v objektech, které nejsou pro účely bydlení určené a jsou zcela nevyhovující – hlavně stavební úřady a hygiena mají skutečně moc situaci řešit
- neobejdeme se bez fungujícího preventivního systému, který bude krizovým situacím v oblasti bydlení předcházet (dluhové poradenství, sociální práce…)
- Úřady práce a obce musí efektivněji spolupracovat (někde to funguje, někde ne, ale současný systém nechává spolupráci spíše na aktivitě jednotlivých obcí)
- poskytnutí dávek nesmí být samo o sobě – je potřeba s rodinami a jednotlivci pracovat, bydlení musí být propojeno s podporou a službami
- celý systém musí být zastřešen zákonem o sociálním bydlení – ten vymezí součinnost jednotlivých aktérů (obcí, Úřadů práce, stavebních úřadů atd.) a prováže bydlení, dávky a sociální práci
Pokud ale současná vláda mění své priority tak rychle, nedá se zřejmě účinná systémová změna očekávat. Dle posledního vyjádření Andreje Babiše (ANO) samostatný zákon o sociálním bydlení v Česku zřejmě nevznikne. Vláda se soustředí na svůj program investic. Ty ovšem samy o sobě problém bytové nouze nevyřeší.
Více k tématu například zde: