O české krajině aneb demokracie je zápas o každý hlas

O ochranu přírody a krajiny se zasazuji celou dobu, co se účastním politického života i co jsem občansky aktivní. Záchrana zeleného Trojmezí na Praze 10 mne de facto přivedla do politiky. Je pro mě proto opravdu hořké sledovat, jak jeden jediný hlas poslal zpátky do Poslanecké sněmovny upravenou novelu zákona o ochraně přírody a krajiny. Většina senátorů ji bohužel „dotvořila“ tak, že jde proti smyslu původního zákona.
Hlasování Senátu se v očích veřejnosti stalo hybatelem změn k horšímu. Ocituji alespoň některé reakce: „Poslanci příští týden rozhodnou o podobě národních parků v Česku. Do Sněmovny jde senátní úprava novely, ze které byly odstraněny dlouhodobé cíle ochrany přírody“ (Václav Ferebauer, Má se chránit příroda, nebo lidé? Bitva o národní parky jde do finále, idnes.cz, 19. 2. 2017). Nebo ještě razantněji hnutí Duha: „Senátoři otvírají cestu masivní neřízené výstavbě a těžbě dřeva“ (www.zachranmenarodniparky.cz, 19. 2. 2017).
Jsem člověk, který se nebojí aktivně veřejně ukázat na to, co škodí. Zároveň mám respekt k institucím, zvláště k těm, které mají smysl. A Senát k nim patří. Když proto podobné věty a články čtu, musím hlasitě zareagovat. Senát je složen z 81 senátorů a senátorek zastupujících jednotlivé regiony České republiky. Jsou sdruženi do různých politických klubů, zasedají v různých výborech a komisích, reprezentují různé názory. Ne všichni v Senátu nepřejí ochraně přírody v České republice. Je to mezi námi dokonce půl na půl.
Někdy rozhoduje jeden hlas. Demokracie je zkrátka zápas. Zápas, kde ten jeden hlas je často klíčový. Těsná většina mých kolegů v Senátu hlasovala pro to, že „účelem [národních parků] je uchovat charakteristickou středoevropskou přírodu“, ale také pro to, že národní parky mají zajistit a podporovat „udržitelný rozvoj územně samosprávných celků“. Co na tom, že obce v blízkosti národních parků jsou na tom ekonomicky dobře, ba mnohem lépe než řada velkých měst, právě kvůli své jedinečné poloze?
Národní park žádný udržitelný rozvoj územně samosprávných celků nezajistí. Proč? Protože to není jeho primárním účelem. Národní park je specificky chráněné území nejvyšší důležitosti. Stanovisko senátorů hlasujících pro pozměňovací návrh senátora Větrovského nechápu. Ministerstvo je právem zmatené a ochránci přírody právem rozhořčení.
My, kdo jsme v Senátu proti návrhu kolegy senátora Větrovského hlasovali, věříme, že poslanci a poslankyně tuto změnu, která jde proti samotnému smyslu zákona o ochraně přírody, odmítnou. Doufám, že to nebude moc bolet. Že to nebude tak těsný zápas.

Více informací k zákonu naleznete například zde: https://www.zachranmenarodniparky.cz/ nebo na stránkách Ministerstva životního prostředí: http://www.mzp.cz/cz/news_stanovisko114_profesor_Damohorsky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *