Památný den Sokolstva: pietní akt u vršovické sokolovny

Vážení přítomní, dámy a pánové, bratři a sestry Sokolové!

Děkuji upřímně za vaše pozvání a za možnost připomenout si s vámi 8. říjen – poprvé takto oficiálně v Praze 10 – jako Památný den Sokolstva. Sokolové vždycky bojovali za svobodu a demokracii. Byli věrní naší republice. Budovali náš stát, spoluutvářeli svou domovinu, svoje okolí.

Pronásledovali je nejdřív nacisté a poté i komunisté. Sokolové byli praví vlastenci: ne pusou jako mnozí pseudovlastenci dnes, ale činem a prolitou krví.

Při akci „Sokol“ v noci ze sedmého na osmý říjen 1941 bylo zatčeno devět stovek funkcionářů Sokola a deportováno do koncentračních táborů. Sokolům byl zabrán veškerý majetek a Česká obec sokolská rozpuštěna. Byla to promyšlená likvidační akce Reinharda Heydricha.

Už předtím, 27. září 1941, byl zatčen předseda protektorátní vlády spolupracující s prezidentem Benešem v Londýně – generál Alois Eliáš, který se narodil pár domovních bloků odsud ve Francouzské ulici. Den poté, na svátek sv. Václava 28. září 1941, byl vyhlášen výjimečný stav. Sokolové však nerezignovali. Věděli, že tyranu Heydrichovi je zapotřebí, byť v oslabení, aktivně čelit. Některé z nich si teď připomeňme.

Manželé Šenoldovi ve Vršovické 882/12 hostili konspirační schůzky sokolských odbojářů. Byli zastřeleni 26. ledna 1943 odpoledne v Mauthausenu.

Rostislav Hrnčiřík, člen vršovického Sokola a kavárník v budově místní sokolovny, spolu s manželkou Boženou obstarával parašutistům z Anglie potravinové lístky. On byl v Mauthausenu zastřelen 22. října 1942, ona udušena ve zdejší plynové komoře 26. ledna 1943.

Svůj život za svobodu naší země i národa obětoval také řídící učitel na dnešní ZŠ Karla Čapka a starosta Sokolské župy Krušnohorské – Jan Zelenka-Hajský.

Stojíme teď ve Vršovicích, ale svoje oběti měli Sokolové také ve Strašnicích. Manželé František a Milada Hejlovi žijící Pod Viktorkou 4 poskytovali účinnou pomoc jak výsadkům z Anglie, tak dalším lidem žijícím v ilegalitě. On byl významným cvičitelem karlínského Sokola a patřil k rozhodným zastáncům Heydrichovy likvidace. Oba byli zastřeleni v Mauthausenu: ona 24. října 1942, on 26. ledna 1943.

Rodina Vojtěchovských se zapojila do sokolského odboje v rámci organizace JINDRA a skrývala na svém statku v ulici Ke Strašnické – kromě vysílačky Sparta – také Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše z ANTHROPOIDU a Josefa Valčíka ze SILVER A. Strašnický sokol Miloslav Vojtěchovský byl vyzrazen v květnu 1942 a zastřelen 30. června 1942 v Kobylisích. A byli další a další, jejichž jména můžete číst na pamětních deskách Sokoloven ve Vršovicích i Strašnicích.

Přišla jsem s vděčností, abych se jim aspoň takto poklonila.

Když nahlížíme, jaké životy žili, vidíme lidi DOBROVOLNĚ SE OBĚTUJÍCÍ. V době míru jsou to lidé odpovědní za své rodiny, za své podnikání a zároveň pracující nezištně pro blaho spolku, obce a státu. V době válek a celonárodní zkoušky stojí na těchto skrytých mužích a ženách to, zda jako národní společenství, jako celek, obstojíme – anebo ne.

My máme dnes svoje zkoušky, svoje výzvy a svoje úkoly. Ale v tom základním, v hledání společného dobra a v nezištném nasazení pro své město, obec a stát, se je učme následovat! V tom, jak se neptají CO ZA TO, jsou pro nás velkou inspirací. Ať se nám to daří nejen dnes!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *