Téměř na den přesně uplynuly 4 roky, kdy jsem jako zpravodajka tohoto tisku předkládala výboru svou zpravodajskou zprávu k Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí.
Předkládaný návrh zákona je výslednou podobou řešení, které Česká republika zvolila v boji proti jednorázovým plastům, které se staly v posledních letech – i mimo covidovou dobu – v Evropě velmi nadužívané a jejichž dopad na životní prostředí je nebo může být fatální.
Současná společnost se bohužel již nenachází v době, kdy by k omezení těchto dopadů mohla postačovat pouze osvětová činnost o dostupných alternativách, o systémech opětovného využití nebo o řádném nakládání s odpady. Proto je podle zpravodajky nezbytné v rámci sledování společného veřejného zájmu přistoupit k určitým restriktivním krokům jako je úplný zákaz některých plastových výrobků, k nimž dnes již existují plnohodnotné alternativy s menší zátěží na životní prostředí. Podle Ministerstva životního prostředí by se tak měla ročně snížit spotřeba daných výrobků o zhruba 1,77 miliardy kusů.
